Měsíční pobyt ve Francii v rámci programu Erasmus+

Aktivita proběhla v rámci akreditace Moravskoslezského kraje jako koordinátora konsorcia v oblasti školního vzdělávání v programu Erasmus+. Výjezd se uskutečnil v rámci prvního běhu konsorcia – 2024-1-CZ01-KA121-SCH-000208941.

Remiremont. Město, které se na měsíc stalo mým domovem ve všech ohledech. Studijně nabitý program mi umožnil poznat nejen skrytá zákoutí francouzské kultury, ale především školní systém, který se diametrálně liší od toho našeho, českého. Výuka do šesti hodin večer, dvouhodinová pauza na oběd a středy téměř volné… Člověk by si řekl, že aklimatizace musí být zdlouhavá a stresující. Já jsem však měla kolem sebe lidi, kteří se mě hned s úsměvem ujali, a tak většina mých počátečních obav rychle zmizela. Francii i její jazyk jsem si užívala plnými doušky.

Co se týče školních předmětů, každý z nich mě něčím obohatil. Hodiny italštiny a latiny pro mě byly úplnou premiérou a natolik mě zaujaly, že bych se jim v budoucnu chtěla opravdu věnovat. Překvapila mě také filozofie, která je pro poslední ročníky obecného lycea povinná, včetně maturitní zkoušky. Přestože nabízela zajímavá témata k diskuzi a zamyšlení, filozofování mě příliš neoslovilo. Nejvíce jsem se soustředila na vědní obory, jako jsou fyzika-chemie a matematika, které tvořily podstatnou část mého rozvrhu. Fascinovala mě především praktická cvičení z fyziky, díky nimž jsem lépe porozuměla elektřině a optice. Pro odlehčení jsem si zvolila i doplňující hodiny divadla, které mi pomohly překonat obavy z individuálního projevu ve francouzštině.

Během pracovního týdne jsem bydlela na internátu, kde jsem sdílela pokoj se třemi studentkami lycea – dnes už mými kamarádkami. Seznámily mě s režimem, který bylo nutné dodržovat. Během večerní studijní hodiny nebylo dovoleno se sprchovat, dveře do pokojů musely zůstávat otevřené, aby na nás vychovatelé mohli dohlížet… Zpočátku mi to připadalo trochu bizarní, ale brzy jsem si zvykla a ve výsledku mi tato pravidelnost vyhovovala.

Víkendy jsem trávila u své učitelky historie a geografie Audrey a její rodiny. Abych poznala i okolí Remiremontu, brali mě na výlety a věnovali mi spoustu času. Navštívili jsme například město Nancy, Musée des Beaux-Arts a objevovali krásy Vogéz. Cítila jsem z jejich strany obrovskou podporu, a proto jsem se ve Francii nikdy necítila sama. Věděla jsem, že kdyby nastal jakýkoli problém, ochotně a s úsměvem by mi pomohli – za to jsem jim nesmírně vděčná.

Doufám, že zůstaneme v kontaktu i nadále, protože mi k srdci nepřirostl jen Remiremont, ale především lidé, které jsem zde poznala. Už dříve jsem zmínila, že si plním svůj malý velký sen. Měsíc ve Francii pro mě byl něčím, o čem se mi ani nesnilo. Předčil všechna má očekávání – a to je to nejkrásnější, co se mi mohlo stát.