Dne 6.11.2011 se čtvrté ročníky, kterým tato exkurze byla primárně určena, a studenti z nižších ročníků sešli před budovou gymnázia, aby se zúčastnili jednodenního poznávacího zájezdu do Osvětimi. Již v 6:45 studenti netrpělivě přešlapovali u autobusu. Počala honba za nejlepšími místy v autobuse. Neboť zde platí přísloví „Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí“. Každopádně jsme se tedy pohodlně usadili a mohli jsme vyjet. Dohlížejícími pedagogy byli Mgr. Dagmar Nogová a Mgr. Jaromír Dümler.
Cesta do Osvětimi trvala cca hodinu. Po příjezdu jsme se rozdělili do trojic a ,,nafasovali lejstra“, která pro nás pedagogové vytvořili. Jednalo se o pracovní list, na kterém byly otázky týkající se nejen Osvětimi a Březinky, ale také Krakova, do kterého jsme zamířili krátce po poledni.
V Auschwitzi – čili Osvětimi – jsme nejprve shlédli asi 20 minutové video. Nejspíš už v této chvíli se u některých dostavily první rozpolcené pocity. Poté jsme se rozdělili do dvou skupin a byla nám přidělena sluchátka a o výklad se postarala erudovaná průvodkyně. Za svou skupinu mohu s klidným svědomím říci, že naše průvodkyně, byť postarší dáma, byla velice přívětivá a během výkladu, který byl mimochodem dosti zajímavý a poutavý, jsem nabyla dojmu, že velice soucítí s událostmi a možná se jí i svým způsobem v minulosti nějak dotkly, nebo pouze měla úžasnou schopnost vcítit se do pocitů lidí, kteří zde zažili peklo na zemi. Ovšem to jsou pouze mé domněnky. Prohlídkou areálu jsme strávili asi 3 hodiny. Podívali jsme se do muzeí, vězení a také do krematorií. Vypovědět podrobněji o těchto místech, nebo snad o pocitech, které jsme asi všichni v tu chvíli měli, slovy nelze. Po prohlídce Osvětimi jsme se autobusem přemístili do Březinky, neboli Birkenau.
Tam už jsme pobyli krátce, a protože nás čas tlačil, vydali jsme se směr Krakov. Pocity jsme měli smíšené. Přes lítost po vztek. Bylo těžké se nyní odpoutat od svých pocitů a vrátit se zpět do ,,přítomnosti“. Ještě že cesta z Březinky do Krakova trvala asi další hodinu. Byl to čas na aklimatizaci. V autobuse jsme získali obecný výklad o Krakově od Mgr. Jaromíra Dümlera a poté nám byla přidělena mapa Krakova. Polovina pracovního listu již byla vyplněna, zbývalo pouze najít pár budov v Krakově a pořídit jejich fotografie. Tato honba za památkami byla od pedagogů velice cílená a promyšlená. Ve městě jsme se totiž po krátké společné cestě rozprchli a se záměrem najít a doplnit vše potřebné v nejkratším časovém úseku a vyhrát tak námi neznámou cenu. Nic jednoduchého. Někteří z nás to vzali jako výzvu a horlivě usilovali o ocenění. Do 16 hodin měl být vyplněný papír odevzdán. Jelikož nám ovšem nebylo řečeno, že se nám pedagogové schovají v kavárně poblíž místa srazu a že je budeme muset ještě najít, pěknou chvíli nám trvalo, než jsme na to přišli, a teprve poté jsme se rozběhli jako stádo býků za červeným kouskem látky.
Po splnění všech úkolů jsme získali čas na vlastní seberealizaci. Někteří tento čas využili k odpočinku, my jsme se ovšem vydali do víru velkoměsta, nebo spíše na obhlídku Wawelského návrší. No, i když se to nezdálo, zabralo nám to zbytek času na seberealizaci a v 18 hodin jsme opět všichni beze ztrát vyrazili směr Český Těšín.
Text: Nelly Cieslarová, 4.A
Foto: Lucie Przybylová, 4.A a Marek Ochodek, 7.SpA
