S nápadem uspořádat divadlo přišla původně naše paní profesorka Kateřina Potyszová. Brala to sice jenom jako pouhopouhý návrh, my jsme se toho však s nadšením chytili. A jelikož tento návrh padl v hodině českého jazyka, téma divadelního představení bylo předem jasné. Stačilo pouze přijít na to, kterou část z literatury našeho ročníku ztvárníme. Vybrali jsme několik, podle našeho názoru nejvýznamnějších, slavných jmen a děl. Teď už jen zbývalo vymyslet, jak propojit např. Davida a Goliáše s Romeem a Julií a překlenout tím tak dlouhou propast let, která tyto dvojice dělí.
I když tento úkol zní jednoduše, nakonec se ukázalo, že se jednalo o tu nejobtížnější a zásadní věc, která nám zabrala značnou dobu. Návrhů se sešlo mnoho, za konečnou podobu však vděčíme našim dvěma nápaditým spolužačkám, které tento nemalý problém vyřešily. Jejich myšlenka spočívala v tom, že se za deště skupinka lidí schová na autobusové zastávce a po zjištění, že se mezi nimi nachází také učitel literatury, se rozpovídají o svých znalostech tohoto předmětu, které však nejsou příliš valné, a proto se navzájem doplňují. Jejich rozhovor je vždy doprovázen krátkými scénkami, týkajícími se tématu, které právě probírají. Asi za půl hodiny tak stihnou „proletět" literaturu od jejích počátků až do doby českého národního obrození. Tato alternativa se všem zamlouvala, takže jsme mohli konečně začít s realizací jednotlivých scének. Rozdělili jsme se do několika skupinek, z nichž každá měla za úkol zpracovat dané téma. A tak jsme se s chutí pustili do psaní scénářů, tvoření kulis a kostýmů, obstarávání techniky a hlavně zkoušení. Práce herců se nám velice zalíbila.
Blížil se ale závěr školního roku a s ním také premiéra našeho představení. Jako první jej shlédli někteří studenti našeho gymnázia, kteří naše úsilí odměnili mohutným potleskem. Musíme přiznat, že nás to velmi potěšilo a „vyburcovalo‚‘ k ještě lepším výkonům. Naše divadlo poté shlédlo také vedení OS Trianon a důchodci z domova seniorů na ulici Sokolovské. Vyvrcholením však pro nás bylo vystoupení na českotěšínském náměstí v rámci projektu Čtení nad Olzou.
I když se v průběhu celého nacvičování objevila různá krizová období, kdy jsme měli chuť vše vzdát, vydrželi jsme a výsledek za to opravdu stál. Kromě „dobré vizitky", kterou jsme si na škole vytvořili (tedy aspoň doufáme), jsme si užili také spoustu legrace. Nebylo by však správné tvrdit, že jsme vše zvládli sami. Bez trpělivosti, odhodlání a povzbuzování naší paní profesorky a finanční podpory vedení města Český Těšín by bylo vše mnohem složitější, možná by se dokonce ani žádná představení neuskutečnila. A proto bychom tímto chtěli všem. kteří nám jakýmkoliv způsobem pomáhali, z celého srdce poděkovat.
Za Kvintu A Gymnázia Český Těšín Kristýna Olszarová a Jana Misiorzová
