Zde se nacházíte:
Domů >
Charakteristika >
Historie školy
1921–1939 1945–1947 1948–1953 1953–1968 1968–1989
Rozhodujícím mezníkem ve vývoji českého školství na Těšínsku bylo ukončení hraničních sporů ohledně jeho další existence v roce 1920. Rozdělení Těšínska přineslo území, jež se stalo součástí ČSR, nové rozvojové možnosti a optimistické výhledy do budoucna.
Hustě zalidněnému pohraničí a potřebám jeho českého obyvatelstva nemohly stačit dvě střední školy (Reálné gymnázium v Orlové a Dívčí lyceum ve Slezské Ostravě), a proto bylo v roce 1921 zřízeno v Novém Bohumíně Státní reformní reálné gymnázium. Další školy v tomto regionu byly zakládány hlavně z podnětu Matice osvěty lidové (MOL), založené 1898, a zejména zásluhou Slezské matice osvěty lidové (SMOL) se sídlem ve Slezské Ostravě. Byl vypracován rámcový plán výstavby středního školství, který byl zaslán ministerstvu školství a národní osvěty (MŠO) v Praze. Vládě bylo doporučeno zřízení české vyšší průmyslové školy v Karviné a české střední školy v Českém Těšíně. Oby měly být postaveny nákladem SMCL.
Veřejnost působila na vývoj školství také prostřednictvím politických kruhů. V kulturním výboru Národního shromáždění interpeloval z těchto důvodů poslanec prof. J. Rýpar, který návrh projednal se zástupcem MŠO ministerským radou R. Neuhöfrem.
Ředitel SMOL František Onderka usiloval o umístění těšínského gymnázia a žádal okresní úřady o konkrétní návrhy. Za tehdejší bytové krize se podařilo pronajmout byt v domě „Vnucené správy bývalých arciknížecích statků ve Frýdku“ v dnešních Masarykových sadech č. 8. Koncem dubna 1921 podalo ústředí SMOL žádost k prezidiu ministerstva školství o propůjčení těchto místností s odůvodněním, že chce zřídit v Českém Těšíně soukromou střední školu. Byl rovněž proveden předběžný zápis do budoucího gymnázia v Českém Těšíně a okolí řídícím učitelem Josefem Kohutem a v třineckém obvodu správcem poštovního úřadu Aloisem Nesvadbou.
Poté podalo ústředí SMOL dne 22. července 1921 prezidiu MŠO žádost o vydání povolení zřídit ve městě české reformní reálné gymnázium k počátku školního roku 1921/1922. Zároveň požádalo prezidium téhož ministerstva o udělení dovolené profesoru reálného gymnázia v Orlové Karlu Svobodovi, aby vedl nový ústav. Tato žádost však byla 22. srpna 1921 zamítnuta.
Se zamítavým postojem nebyli spokojeni ani občané. Vedení SMOL vyslalo k MŠO do Prahy deputaci. Tam byl dodatečně zaslán i organizační statut a žádost byla doplněna. Zároveň probíhaly přípravy k zahájení výuky. Po řadě intervencí poslalo dne 2. září 1921 MŠO telegraficky povolení číslo 80 986 k otevření reformního reálného gymnázia v Českém Těšíně.
Bezprostředně na to byly vykonány přijímací zkoušky prvním ředitelem Karlem Svobodou a prof. J. Kubátem z Českého reformního reálného gymnázia v Orlové. Dne 5. září byla zahájena činnost ústavu oslavou v bývalém klášteře Boromejek na Frýdecké ulici (dnes budova ISS v Českém Těšíně). Naše střední škola nesla oficiální název České reformní reálné gymnázium Slezské matice osvěty lidové v Českém Těšíně.
První dvě třídy gymnázia (primy) byly umístěny v nouzových podmínkách v pravé polovině bývalého panského úřednického domu č. 8 v dnešních Masarykových sadech. Později byla pronajata i levá polovina přízemí. Po adaptaci byly získány dvě učebny, kreslírna, sborovna a kabinet učebních pomůcek. Prvního ředitele Karla Svobodu vystřídal k 1. březnu 1922 profesor Státního reálného gymnázia v Hranicích Konstantin Petřík. Úsilí vyučujících nebylo zbytečné, MŠO udělilo škole právo veřejnosti.
K uspokojení sociálních potřeb žactva byl Maticí založen podpůrný fond, zakoupeny učebnice a rozdány těm nejchudším žákům. O zdravotní stav žáků pečoval MUDr. J. Kobierski a léky nemajetným studentům rozdával lékárník PhMr. Antonín Novotný.
První studenti gymnázia byli ve věku od 10–15 let; z nich 68 bylo národnosti československé a jeden polské. Z obou částí Těšína pocházelo 22 studentů, 32 z ostatních měst a obcí Slezska, 7 z Moravy, 4 z Čech. Čtyři další byli cizími státními příslušníky. Podle původů byla 42 % žáků z rodin učitelů, úředníků a svobodných povolání, 33,3 % z rodin dělníků a zřízenců, 16 % z rodin živnostníků a obchodníků a 8,7 % z rodin zemědělců.
Ve školním roce 1922/1923 bylo zapsáno do primy 70 žáků a 28 žákyň, do sekundy 48 žáků a 25 žákyň. Stav žactva na počátku školního roku dosáhl počtu 171. Profesorský sbor tvořilo v prvním roce jeho působení 8 pedagogů. Ředitele Karla Svobodu vystřídal ve funkci dne 1. března 1922 Konstantin Petřík. Sbor dále tvořili Metoděj Tesař, Karel Sobek, Vlastimil Průša, Vladislav Křesťan, Vítězslava Hájková a Magda Vozihnojová.
Ve školním roce 1922/1923 se počet pedagogů zvýšil na 12. Vzrostl i počet tříd. Tehdy vystoupila škola poprvé na veřejnosti. Svou první akademii uspořádala dne 18. března 1923 v sále českotěšínské Střelnice (dnes Dům dětí a mládeže). V pořadu účinkoval mužský sbor orlovského gymnázia a smyčcové kvarteto, v němž hráli dva místní profesoři. Studenti recitovali a vystupovali s hudebními čísly. Zdařilým programem si gymnázium získalo sympatie veřejnosti.
Značný počet sociálně slabšího žactva si vyžádal založení Spolku pro podporování nemajetných studujících. Ustavující schůze se konala v únoru 1923.
Zvyšování počtu tříd si vyžádalo i pronájem dalších prostor. Byl adaptován čtyřpokojový byt a tak získány tři učebny a kreslírna. Náklady na provoz neustále rostly. Jenom pro ilustraci vynaložila Matice osvěty lidové pro Těšínsko a Hlučínsko v roce 1921 na provoz gymnázia 74 417,65 Kč (především za náklady věcné, osobní a školní inventář). V roce 1922 činily finanční výlohy dokonce 170 711,35 Kč.
Východisko se rýsovalo pouze jediné. Začlenit gymnázium do sítě státních škol. Na tuto možnost upozornila SMOL ministerstvo školství již koncem ledna 1923. K dosažení cíle bylo využito i oficiální návštěvy ministra školství Rudolfa Bechyně v dubnu téhož roku. V červnu byl o tomto závažním problému informován i tehdejší ministr zahraničních věcí dr. Edvard Beneš.
Nevšední úsilí mnoha stran bylo korunováno úspěchem 1. září 1923. Existence školy byla garantována československým státem. Ta nesla tedy oficiální název Státní reformní reálné gymnázium v Českém Těšíně.
V dalším školním roce 1923/1924 vzrostl počet tříd na deset. Školní prostory byly prozatímně rozšířeny o další dva byty ve vedlejším domě č. 10 v Masarykových sadech. Byly získány čtyři nové třídy, učebna rýsování a adaptován školníkův byt. Profesorský sbor měl 16 členů. Dosavadní správce Konstantin Petřík byl s platností od 31.12.1923 jmenován správcem definitivním. Dne 9. května 1924 se konalo komisionální ohledání stavebního místa k umístění nové budovy a byl k tomu vybrán pozemek nedaleko prozatímních vojenských baráků, které patřily státnímu velkostatku.
Do třinácti tříd gymnázia byli v roce 1924/1925 zapsáni 462 studenti, z nichž školní rok ukončilo 436 studentů. Bylo nezbytné zřídit další tři učebny. Bytová nouze ve městě však stále nepolevovala, takže naděje byla na stavbu nové budovy odsunuta na neurčito. Nedostatek učitelů vedl k zavedení směnného vyučování. Došlo k omezení výuky tělesné výchovy a němčiny.
Vyučovací jednotka byla zkrácena na 35 – 40 minut. Situace se částečně lepšila až v únoru 1925. Po dlouhém jednání propůjčilo městské zastupitelstvo tři učebny v dívčí německé obecné škole. Ty však byly umístěny ve dvou budovách. Výuka tedy probíhala na čtyřech místech.
Vyučovacím výsledkům rovněž neprospívala nestejná dosavadní příprava žáků. Mnozí z nich, zvláště ti starší, navštěvovali původně školy polské nebo německé, poněvadž české školy ve městě nebyly. Jazykové nedostatky byly nahrazovány zvláštními kurzy jazyka českého.
Ke státnímu svátku 28. října byl ve městě odhalen pomník prezidentu T. G. Masarykovi (první ve Slezsku) a rovněž byly otevřeny nové budovy státních českých škol – obecné a měšťanské (tzv. Masarykových škol). Slavnosti se zúčastnil i ministr školství Gustav Habrman. Prohlédl si rovněž prostory gymnázia a přislíbil podporu žádosti o stavbu nové budovy.
Ve školním roce 1925/1926 se vyučovalo ve 13 třídách. Pět učeben bylo umístěno v domě č. 8 v Masarykových sadech, dalších pět v domě č. 10 tamtéž, dvě třídy v přízemí budovy německé dívčí obecné školy a jedna v přízemí prozatímní budovy okresního soudu v Hausnerově ulici (dnes Sokola Tůmy). Podpůrný spolek gymnázia uspořádal ve dnech 13.-16. května 1926 poprvé studentskou slavnost – majáles. Při průvodu se zúčastnilo kolem 4000 diváků.
Školní výuka v roce 1926/1927 probíhala obdobným způsobem. Žáci pocházeli z blízkého okolí a přespolní i ze vzdálených míst regionu. V Českém Těšíně bydlelo 112 žáků a v Polském Těšíně 5 žáků (celkem 28,12 %). Z okolí, ze vzdálenosti 8–9 km, docházelo denně 5 žáků (11,54 %). Železniční dráhou jich dojíždělo 251 (60,34 %). Někteří dojížděli až ze vzdálenosti 32 km. Většina musela každý den pěšky z domova na nádraží do vzdáleností až 9,5 km. Před pátou hodinou ranní vstávalo k vlaku 61 žáků, před šestou hodinou 156 žáků. Dvanáct hodin mimo domov trávilo den co den 19 žáků, několikrát týdně 35 žáků.
Dne 29. května 1927 se konaly v Českém Těšíně středoškolské hry a závody Země moravskoslezské a organizací bylo pověřeno naše gymnázium. Soutěžilo 15 středních škol. Lehkoatletických závodů se zúčastnila dvě družstva chlapců a jedno dívčí.
Do sedmého roku své existence vstoupilo gymnázium v září 1927 se třinácti třídami. Učebny byly stále rozděleny ve čtyřech budovách. Dne 30. ledna 1928 však školu navštívil zástupce ministerstva školství a národní osvěty Rudolf Neuhöfer. Zhodnotil také pozemek, který byl zakoupen pro novostavbu gymnázia. Ten se nacházel v nové části města na Frýdecké ulici. Po delší době opět svitla naděje, že se studenti dočkají nové, vlastní školní budovy.
V souvislosti s manifestační slavností při oslavách desátého výročí republiky, kterou připravily všechny české korporace, sehráli žáci pod hlavičkou studentského podpůrného spolku v sále Střelnice (dnes Dům dětí a mládeže) dne 3. června 1928 Klicperovu hru Zlý jelen.
Dne 1. září 1928 byla otevřena osmá třída (oktáva) a cyklus víceletého gymnázia byl uzavřen. Ke zkouškám dospělosti se dostavili 23 žáci, 4 žákyně a jeden privatista. Písemné zkoušky se konaly 16.-18. května a ústní zkoušky 24.-27. června 1929. Maturitní komisi předsedal zemský školní inspektor a vládní rada Ferdinand Pavelka z Brna.
Podle správního zákona ze dne 14. listopadu 1928 byla zrušena Slezská zemská školní rada a její funkci převzala 1. prosince téhož roku Zemská školní rada v Brně. Vzhledem k tomu, že 65 % žáků dojíždělo i ze vzdáleného okolí, otevřel se prozatímní studentský internát. Od 1. února 1929 byli 24 studenti umístěni ve dvou bytech v Kostelní ulici č. 14. Počátkem druhého pololetí bylo vyučování narušeno abnormálními mrazy (až –41 stupňů Celsia). Ve školách se neučilo až do 28. února 1929.
V následujícím školním roce se situace s učebnami nezměnila. Chyběla především místnost, kde by se žáci mohli shromážďovat k důstojné oslavě. Místní posádkové velitelství a místní odbor Slezské matice osvěty lidové propůjčovalo k podobným příležitostem místnost ve vojenském barákovém táboře a prostranný sál v kině Centrál v Českém Těšíně.
Výstavba nové školní budovy však začínala nabývat konkrétních obrysů. V lednu 1930 navštívil město opět ministerský rada Rudolf Neuhöfer a v květnu téhož roku vrchní rada Antonín Hrazdil, oba z ministerstva školství. Počet žáků narůstal a další školní rok 1930/1931 přinesl nové starosti, jak získat čtrnáctou učebnu. Ta byla zajištěna pronájmem bývalé prádelny v domku na nádvoří hlavní budovy gymnázia a v nejnutnějších náležitostech adaptována. Dne 13. května 1931 se sešla na stavebním pozemku, určeném pro stavbu nové budovy, komise zájemců, řízená Zemským úřadem v Brně. Po deseti letech stála škola před konkrétním řešením svého hlavního problému.
V září 1931 se počet žáků opět zvýšil. Většina z nich však byla přespolních. V Českém Těšíně jich bydlelo 29,91 % a ze širokého okolí dojíždělo až 70,09 %.
Dne 15. září 1931 byla vypsána veřejná soutěž na práce při novostavbě gymnázia se lhůtou do 7. října 1931. Na základě výsledků zadal Zemský úřad v Brně usnesením ze dne 11. dubna 1932, č. 63.696-VII/2, stavitelské práci firmě V. Nekvasil v Českém Těšíně a tesařské práce firmě J. Conk v Kroměříži. Stavební práce byly zahájeny ihned a slavnostním způsobem byl položen základní kámen. Ve výroční zprávě z let 1931/1932 se o tomto aktu hovoří takto: „…Za spojené účasti všech místních českých korporací konala se v neděli 26. června 1932 slavnost položení základního kamene k novostavbě gymnasia, již přítomností svou poctil pan ministr školství a národní osvěty dr. Ivan Dérer… Významný tento den zahájen byl koncertem Lazecké filharmonie; krátce po 10 hodině přijel pan ministr školství a národní osvěty, provázen osobním tajemníkem a zemským školním inspektorem Bohumilem Pluhařem… Pak následovalo zapsání do pamětní knihy ústavu. V 11 hodin vyšel velký a malebný průvod, skládající se ze studujících gymnasia, žactva těšínských a okolních českých škol, slavnostních hostí, zástupců ůřadů, organisací a obcí a velkého počtu přátel gymnasia… Za slavnostní výbor uvítal hosty předseda rodičovského sdružení a slavnostního výboru p. František Kliment. Nato ujal se slova slavnostní řečník, ředitel gymnasia Konstantin Petřík, který podal nástin dosavadního vývoje ústavu, založeného roku 1921 Slezskou maticí osvěty lidové, promluvil o jeho významu na těšínském pohraničí a vyslovil dík československé vládě… Po něm se ujal slova p. ministr dr. Ivan Dérer… Po dojemném aktu poklepu na základní kámen a po zahrání národních hymen byl tento slavnostní den ukončen.“
Novostavba gymnázia však pokračovala pomalu. Dne 9. října 1932 vyšetřovala situaci komise, které předsedal ministerský rada Rudolf Neuhöfer. Do konce roku 1932 byla dokončena hrubá stavba a začalo se s pracemi na tělocvičně. Do poloviny března 1933 se nic podstatného nezměnilo, a proto vyslalo rodičovské sdružení do Prahy deputaci. Ta se domáhala urychlení postupu a dokončení stavby.
Ve školním roce 1933/1934 se počet studujících opět zvýšil. Stavba nové školní budovy však uvázla. Po řadě interpelací se na počátku května 1934 oživil stavební ruch, začalo se pracovat ve zvýšeném tempu. Vyučovací proces však narušen nebyl. Při maturitní zkoušce prospělo s vyznamenáním 8 abiturientů, 15 prospělo, 6 skládalo opravnou zkoušku na podzim a dva v zimním termínu.
Po čtrnácti letech netrpělivého očekávání se všichni dočkali, gymnázium se přestěhovalo pod vlastní střechu. K slavnostnímu otevření nové budovy došlo 23. června 1935 a významné události se zúčastnil i ministr školství a národní osvěty dr. Jan Krčmář. K této příležitosti vydal přípravný výbor památník, odznaky, pohlednice, nálepky a obdržel povolení k použití zvláštního poštovního razítka.
I když nebyla nová budova ještě zcela dokončena, gymnázium se přestěhovalo k 1. září 1935 do novostavby. Pro 14 tříd bylo k dispozici pouze 11 učeben, vybavených nábytkem ze starého zařízení. Příslušná dotace na nové vybavení nebyla dosud uvolněna a po celý rok se proto vyučovalo na směny. Koncem školního roku obdržela škola finanční prostředky na vybavení pěti učeben, fyzikální a chemické posluchárny, kreslírny, tělocvičny, kabinetů, inspekčního pokoje a sborovny. Po celý rok se prováděly úpravy šaten.
Hned na počátku však došlo k závažnému incidentu. Ve výroční zprávě z let 1935/1936 se o tom hovoří takto: „…Bohužel již první noc z 1. na 2. září 1935 vybili neznámí pachatelé 12 tabulí frontálních oken v přízemí, v prvním, druhém i třetím poschodí, a to kameny ze silnice, jež ráno při úředním ohledání četnictvem byly nalezeny a svědčily, že na budovu bylo hozeno 38 kamenů značné velikosti.“
Výnosem ze dne 8. května 1936, č. 55.990-II/2, rozhodlo MŠO, aby zdejší státní československé reformní reálné gymnázium bylo s platností od 1. září 1936 přejmenováno na Státní československé reálné gymnázium v Českém Těšíně. Zároveň vstoupil v tomto roce v platnost nový školský a zkušební řád (pětistupňová škála hodnocení) a též nové učební osnovy. V 16 třídách se tehdy vzdělávalo 726 žáků.
Rozvíjela se bohatá zájmová činnost. V roce 1933 byl založen Studentský kroužek pro pěstování vzájemnosti československo- jihoslovanské. Zájemci absolvovali kurz srbochorvatštiny. Technická tvořivost se realizovala stavbou modelů letadel a lodí v Dorostu Masarykovy letecké ligy. Probíhalo školení členů Československého červeného kříže.
Počet studentů vzrostl ve školním roce 1937/1938 na 791. V Českém Těšíně bydlelo 34,89 % žáků, z okolí dojíždělo 59,29 % a pěšky docházelo 5,82 %. Nejdelší vzdálenost pro dojíždějící činila 57 km, průměrná trasa pro pěší docházku činila 4,2 km.
Z Těšínska pocházelo 74,71 % žáků. Rodiče studentů pracovali jako dělníci a zřízenci (38,06 %), státní úředníci ve veřejných nebo soukromých službách (24,52 %), obchodníci, řemeslníci nebo soukromí podnikatelé (16,43 %), zemědělci (6,70 %), lékaři, advokáti (5,06 %), soukromníci (4,43 %), nezaměstnaní a ostatní (4,80 %).
K pedagogické práci nerozlučně patřila i velmi bohatá kulturní a sportovní mimoškolní činnost. Mnozí studenti byli členy tělovýchovných spolků. V posledním školním roce předmnichovské republiky cvičilo v Sokole 197 žáků a žákyň, v Orlu 29, v DTJ 5, v Makkabi 23, ve sportovních klubech 42 a členy skautských oddílů bylo 68 žáků a žákyň.
Soubory i jednotlivci vystupovali často veřejně při školních i mimoškolních oslavách, v akademiích a vykonali obrovský kus práce v ohledu propagačním. Při každoročních vlastivědných vycházkách, výletech a exkurzích se seznamovali s nejbližším okolím, s přírodními krásami Beskyd, s okolními průmyslovými závody, se vzdálenějšími kouty Moravy, Slovenska a Čech.
Se souhlasem ministerského rady podle výnosu MŠO ze dne 24. srpna 1938, č. 117 115/38 – II, byly od 1. září 1938 při zdejším gymnáziu zřízeny a postupně otevírány polské pobočky, jejich úřední název zněl Státní československé reálné gymnázium s polským pobočným oddělením v Českém Těšíně. V tomto školním roce bylo dosaženo maximálního počtu studujících – 869 (612 hochů a 257 dívek), z toho 44 bylo zapsáno v polské pobočce.
Bouřlivé události podzimu 1938 násilně přervaly sedmnáctiletou náročnou a poctivou práci na našem gymnáziu. Řada rodičů s dětmi opouštěla přechodně – jak se tehdy mylně předpokládalo – Těšínsko a uchylovala se do vnitrozemí. Od 19. září povážlivě poklesla školní docházka. Osobní železniční doprava byla omezována v důsledku mobilizace, autobusy byly zabírány pro vojenské účely. Aktivizovala se činnost civilní obrany, část žáků a profesorů vykonávala ve škole i ve městě pohotovostní službu.
Krize vrcholila. Zpráva o mnichovském diktátu byla přijata ve velmi bouřlivém prostředí a nálady obyvatelstva byly rozporuplné. Vyučování na českém gymnáziu pokračovalo do 1. října 1938. Nato vstoupila na území Těšínska okupační vojska beckovského Polska. Ústav byl předán polské přejímací komisi 3. října 1938.
České gymnázium bylo přeloženo do Frýdku. Z dokumentace byly do vnitrozemí přemístěny jen katalogy a část archivu. Z vnitřního zařízení a fondů sbírek nebylo převezeno téměř nic. Zápis do Státního reálného gymnázia ve Frýdku proběhl ve dnech 17.-22. října výhradně pro žáky středních škol z okupovaného území (Českého Těšína, Jablunkova, Orlové, Nového Bohumína, Třince aj.). Převážná většina dále studovala na českotěšínském gymnáziu ve Frýdku. Vyučování bylo zahájeno 28. října 1938. Ředitel Konstantin Petřík odešel na státní reálku Olomouci a na jeho místo nastoupil František Ondrák. Škola se nacházela v nouzových podmínkách, v místnostech bývalého německého gymnázia ve Frýdku. Z okolních obecných škol byly zapůjčeny lavice a nejnutnější zařízení učeben. Ústav neměl tělocvičnu, kreslírnu, rýsovnu, posluchárny pro fyziku a chemii, ani zařízené kabinety. V budově se umístily ještě navíc učebny obecné školy a pokračovací třída chlapecké školy.
Po vzniku protektorátu v březnu 1939 bylo zařízení gymnázia sloučeno se Státním reálným gymnáziem v Místku.
V kmenové budově v Českém Těšíně bylo zřízeno Panstwowe gimnazjum im. A. Osuchowskiego. Po napadení Polska začátkem září 1939 bylo Těšínsko okupováno německým vojskem. Bývalí žáci, kteří zůstali na území již okupovaného regionu, byli nasazeni na nucené práce do Německa, nebo byli povoláni k vojenské službě ve Wehrmachtu. Mnozí přeběhli k zahraniční armádě.
Za německé okupace se v opuštěné budově gymnázia usadily německé rodiny z Volyňska, na inventáři i na školní budově byly napáchány velké škody. Po jejich vystěhování byla v budově otevřena německá škola, Marie Theresia Schule – Oberschule für Mädchen, kde vyučování probíhalo až do února 1945. Potom převzala místnosti vojenská nemocnice. Školní inventář a zařízení bylo rozvezeno po různých místech Českého Těšína a Cieszyna. Nemocnice sídlila ve školní budově až do příchodu ruské fronty.
V květnových dnech roku 1945 ukončily jednotky Sovětské armády období německé okupace Těšínska. Po mnoha letech utrpení mohly být opět otevřeny české a polské školy. Ti, kteří byli za války vyhnáni, se opět vraceli na svá místa. Mezi nimi též ředitel gymnázia Konstantin Petřík, který začal provádět předběžný zápis žáků.
Budova zůstala vcelku zachována, ale uvnitř byla značně poškozena a úplně prázdná. Okna byla rozbita, dveře vylámány, chyběl inventář a učební pomůcky. Již 13. července 1945 se začalo s její opravou. O znovuotevření se velmi zasloužil definitivní zřízenec Josef Rucký, který zde působil od roku 1923. Vylámané dveře byly zasazeny, okna zasklena, všechny místnosti vyčištěny a provedeny ostatní nejnutnější opravy.
Ústav byl obnoven jako Státní reálné gymnázium v Českém Těšíně s právní platností od 1. září 1945 výnosem MŠO z 2. srpna 1945, č. A-54566/45-III/3, byly při něm zřízeny pobočky s polským jazykem vyučovacím (povoleno výnosem MŠO z 18. září 1945, č. A-94059/45-III/4).
Zatímním správcem byl stanoven prof. Antonín Kejzlar, který nastoupil do funkce 9. srpna 1945 a působil na gymnáziu do 31. srpna 1946. Od 1. září 1946 se stal zatímním správcem dr. Bedřich Hustý.
Protože Němci odevzdali školní budovu do majetku města, převzal československý stát znovu vlastnictví objektu podle par.1 dekretu prezidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 1245 b.
Ve školním roce 1945/1946 bylo otevřeno 10 českých a dalších 8 tříd s polským jazykem vyučovacím. Žactvo bylo velice různorodé. Někteří byli přijati po přijímací zkoušce, jiní bez zkoušek podle výnosu z 25. května 1945, č.26556-III, o odčinění spáchaných křivd. Největší problémy byly s uplatněním vyučovacího jazyka. U studentů vyšších tříd se projevovaly zdravotní následky totálního nasazení z doby okupace.
Se souhlasem Zemského národního výboru v Ostravě byla obnovena činnost Spolku pro podporování nemajetných studujících, který působil aktivně již od roku 1923. Pro dojíždějící byl zřízen internát v klášteře sester Karla Boromejského.
Na konci školního roku 1946/1947 studovalo na gymnáziu 550 žáků. Jejich rodiče působili v nejrůznějších oborech. Dělníci a zřízenci tvořili 33.6 %, úředníci 36.5 %, živnostníci 13.1 %, zemědělci 7.4 %, svobodná povolání 2.7 %, soukromníci 4.5 % a jiné profese 2.2 %.
Z Těšínska pocházelo 77.3 % posluchačů. V Českém Těšíně bydlelo 30.5 %, z okolí dojíždělo 62 % a docházelo 7.5 % studentů. Byla poskytována stipendia a podpory, konaly se „ošacovací akce“ a „stravovací akce“. V dubnu 1947 udělilo MŠO škole podporu z akce UNRRA v částce 15 000 Kčs, rozdávalo se kakao a sušené mléko. Odbor Slezské matice osvěty lidové věnoval z výtěžku školní slavnosti, pořádané 8. června 1947, částku 15 820 Kčs na úhradu zájezdu do Prahy na Předsletové tělovýchovné slavnosti.
V letech 1947 – 1948 byla provedena rekonstrukce budovy, byly odstraněny poslední škody způsobené válkou. Objekt byl oplocen a školní hřiště nově upraveno.
Politické změny po únoru 1948 ovlivnily zásadním způsobem koncepci československého školství. Prověřený a propracovaný systém osmiletých byl nahrazen zákonem o základní úpravě jednotného školství přijatým Poslaneckou sněmovnou dne 21. dubna 1948.
Naše gymnázium bylo zařazeno mezi školy třetího stupně do skupiny škol výběrových – mezi reálná gymnázia, žáci první a druhé třídy přešli na školy druhého stupně v obvodu svého bydliště. Dosavadní polské pobočky byly od 2. pololetí školního roku 1948/1949 soustředěny do samostatného reálného gymnázia s polským jazykem vyučovacím, které začalo působit odděleně od 20. dubna 1949 v budově na Frýdecké ulici, číslo 30.
Od 1. září 1949 byl změněn úřední název školy na gymnázium. Spolek pro podporu nemajetných studujících splynul s rodičovským sdružením. Od 1. února 1951 vstoupil v platnost nový zkušební řád. Aktivizovala se činnost rodičovského sdružení a styk se školou se udržoval též prostřednictvím žákovských knížek. Podstatně se zvýšil počet strávníků ve školní jídelně.
V letech 1952 – 1960 bylo součástí školní výuky i večerní gymnázium pro pracující a odbočka Pedagogické fakulty v Olomouci pro dálkové studium.
V souvislosti s novým školským zákonem vydalo MŠO výnosem z 3. května 1953, č.j. 6358/53-Al./3, zvláštní pokyny k ukončení studia žáků 3. tříd gymnázií ve školním roce 1952/53. Vyučování skončilo 13. června 1953 a žáci, kteří úspěšně dokončili 3. třídu gymnázia, navštěvovali šestitýdenní kurz. Písemné maturitní zkoušky se konaly pouze z jazyka českého. Ústní maturitní zkoušky proběhly od 24. do 27. srpna 1953.
Nový školský zákon z roku 1953 zrušil gymnázia a od září 1953 byla na základě vládního nařízení, č. 32/1953 Sb., zřízena jedenáctiletá střední škola – jedenáctiletka. školního roku 1955/1956 mohli absolventi využívat kromě vysokoškolského studia i možnosti dvouletých nástavbových kurzů na středních školách.
K 30. červnu 1958 byli donuceni na pokyn politických orgánů ukončit působení na gymnáziu pro své náboženské přesvědčení profesoři Pastrňák Miloslav, Stachovec František a Valošek Česlav.
Společným úsilím učitelů, studentů i členů SRPŠ a za vydatné podpory patronátního podniku Třineckých železáren byla k 1. září 1959 předána do užívání školní dílna pro polytechnické vyučování. V dubnu 1960 obdrželi studenti poprvé učebnice a školní pomůcky bezplatně.
K další úpravě školského zákona došlo od 1. září 1961. Jedenáctiletá střední škola byla rozdělena na ZDŠ s ročníky 1.-9. a střední všeobecně vzdělávací školu (SVVŠ) s 1.-3. ročníkem. Obě školy zůstaly pod společnou správou. Ředitelem zůstal dr. Bedřich Hustý.
Od 1.ledna 1964 patřila školní budova MěstNV v Českém Těšíně a od 1. října 1966 byla převedena do správy SmKNV v Ostravě. Na podzim 1961 byl u zdejší SVVŠ zřízen kurz pro přípravu důstojníků z povolání.
Ve školním roce 1962/1963 byla úspěšně ukončena výstavba skleníku s biologickou pracovnou a od školního roku 1965/1966 byly zřizovány odborné učebny a realizován nový předmět základy výroby. Výrobní teorie a praxe se realizovaly v okolních závodech.
Koncem školního roku 1966/1967 přestal aktivně působit dlouholetý ředitel školy dr. Bedřich Hustý. Byl znám svou odbornou erudicí v matematice a fyzice, jeho velkým koníčkem byla astronomie. Novým ředitelem se stal od září 1967 Jiří Karas.
Díky obětavé pomoci některých profesorů, rodičů i absolventů byly v šedesátých letech vytvořeny v 1. třídách SVVŠ dva zájmové soubory, jeden hudební (Mars) a druhý estrádní (Štěňata). Oba mnohokrát s velkým úspěchem reprezentovaly školu v místě i okolí a umístily se také ve vyšších kolech soutěží zájmové umělecké činnosti. Zásluhou profesora Jana Havláska vzniklo ve škole Divadélko hudby a poezie. Divadelní kroužek nacvičil Jiráskovu Lucernu, Makarenkovu hru Začínáme žít a také slavnou Těžkou Barboru od Voskovce a Wericha.
Po přechodném jedenáctidenním vyučovacím cyklu byly zavedeny od školního roku 1968/1969 všechny volné soboty. Mezi širokou pedagogickou veřejností se opět diskutovalo o zavedení osmiletého gymnázia. Tato myšlenka nebyla bohužel realizována. K 1. září 1968 byli přijímáni žáci jednak do prvních ročníků SVVŠ a do prvního ročníku čtyřletého gymnázia.
Agrese vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 násilně pošlapala všechny naděje, které vkládaly naše národy do obrodného procesu – tzv. Pražského jara.
Dusné politické klima, nazývané též období normalizace, ovlivnilo přípravy oslav 50. výročí založení školy. Bylo to vlastně první slavnostní jubileum našeho českotěšínského gymnázia. Byl vydán jubilejní almanach. Na jeho vydání se podíleli profesoři Bedřich Havlíček, Zdeněk Bijok a duší ostatních příprav byl profesor František Stachovec.
V bývalé kreslírně školy byla instalována výstavka a za přispění studentů a absolventů byla připravena slavnostní akademie v sále Těšínského divadla a další den vystoupení PSMU. Po koncertu prožilo na 1200 účastníků pěkné chvíle v družném prostředí. Oslavy měly důstojný ráz.
Pokračovala přestavba na čtyřleté gymnázium. Ve školním roce 1971–1972 maturoval jeden čtvrtý ročník, ve školním roce 1972–1973 už tři paralelní třídy. Změnil se obvod školy, zúžilo se její zázemí po přenesení jablunkovského gymnázia do Třince. Zhoršil se výběr studentů, poklesl průměrný prospěch v hlavních maturitních předmětech. Vzhledem k přechodnému poklesu populačních ročníků byly otevřeny ve školním roce 1973/1974 jen dvě první třídy.
V letech 1974–1977 se počet tříd snižoval, ve školním roce 1976/1977 až na 8. Základní pracovní úvazek profesorů tehdy činil 19 hodin týdně. Ředitelkou gymnázia se od roku 1974 stala Hana Bijoková.
Pokles počtu tříd se podařilo zastavit. Od školního roku 1978/1979 se vyučovalo ve dvanácti a od roku 1979/1980 už ve čtrnácti a na počátku roku 1980/1981 dokonce v 16 třídách. V tomto roce studovalo na škole 580 žáků, z toho 339 dívek. Počet studentů se za uplynulých deset let více než zdvojnásobil.
Docházelo i ke změnám ve složení profesorského sboru. Na počátku tzv. normalizace v roce 1970 byl na školu přeložen prof. Bohuslav Peter a ve školním roce 1973/1974 byli přijati prof. Evžen Báče a RNDr. Radimír Prokop, CSc. z Pedagogické fakulty v Ostravě. Ve školním roce 1971–1972 působilo na pracovišti 17 interních vyučujících s průměrným služebním stářím 16,5 let, z toho 8 profesorů a 9 profesorek a dva externí profesoři. Došlo k výraznému snížení průměrného služebního stáří na 12,6 let.
Ke zdárné pedagogické práci jsou nezbytné prostorové podmínky a estetické pracovní prostředí. Narůstající počet tříd, dělení předmětů, zvýšené nároky na modernizaci a umístění ZDŠ v budově gymnázia čekaly na rázné řešení.
V roce 1973 byla realizována generální oprava elektro instalace, byly zapojeny elektrické ohřívače vody na každém poschodí a nově vybaveny šatny a tělocvična. Ve spolupráci s rodiči bylo započato s postupnou úpravou ředitelny, sborovny a kanceláře školy. Podařilo se zajistit opravu střechy budovy. V létě 1974 začala generální oprava rozvodů ústředního topení, generální oprava rozvodů ústředního topení, generální oprava kotelny a její plynofikace. Byly zřízeny nové šatny v přízemí školy, ve třídách byla položena podlahová krytina. Teprve na počátku roku 1975 se začalo pracovat v normálním prostředí.
Od 1. září 1976 se zásadně změnily podmínky přemístěním ZDŠ do nové budovy na Ostravské ulici. Byly vybudovány odborné učebny chemie a fyziky, dvě jazykové učebny, pracovna pro biologii a laboratoř pro fyziku a chemii. Bývalá kreslírna byla upravena jako shromažďovací místnost – aula. Část školního hřiště byla pokryta asfaltovým kobercem. Koncem roku 1978 byla dokončena oprava přilehlé bytové části, školník dostal k dispozici moderní byt.
Bohatá zájmová kultutní činnost vždy doplňovala studijní úsilí žáků. Každoroční školní akademie byla přehlídkou jejich činnosti. Ve školním roce 1977/1978 byla nacvičena hra se zpěvy a tanci Fidlovačka od J. K. Tyla. Rozvíjela se sólová recitace, vystupoval recitační kroužek. V krajském měřítku soutěžil pěvecký sbor. Úspěšně se prezentoval školní orchestr Studium. Kurzy tance a společenské výchovy měly dobrou společenskou úroveň.
Rozvíjela se také zájmová tělovýchovná a branná činnost. Turistický kroužek podněcoval mládež k masové turistice v Beskydech, Javornících a Malé Fatře. Každoročně se zajišťovaly týdenní lyžařské výcvikové kurzy. Prohlubovala se patronátní spolupráce s Dolem František v Horní Suché a družební styky s Gymnáziem v Čadci a Gymnáziem s polským jazykem vyučovacím v Českém Těšíně.
K velmi dobrým tradicím patřil systém exkurzí žáků se společenskovědním i odborným zaměřením. První ročníky jezdily do polské Osvětimi, třetí ročníky do Prahy, v rámci přírodovědných předmětů žáci navštěvovali Galenu v Komárově, Lachemu v Bohumíně, Třinecké železárny, cukrovar ve Vávrovicích u Opavy, pivovar v Nošovicích, Perex v Českém Těšíně. Pro studenty 4. ročníků byl připraven nepovinný předmět řízení motorových vozidel.
Ve školním roce 1976/1977 přišli v souvislosti s přechodem na novou školskou soustavu poprvé čtrnáctiletí žáci z 8. tříd ZDŠ. Od roku 1978/1979 byl podle další nové koncepce také zaveden předmět ZTE (základy techniky a ekonomiky), v dalších letech známý pod jménem ZVOP (základy výroby a odborné přípravy).
Maturitním zkouškám byla každoročně věnována velká pozornost. Slavnostní předání maturitních vysvědčení se konalo ve shromažďovací místnosti školy za účasti pedagogického sboru, abiturientů a jejich rodičů. Zájem studentů o volbu povolání usměrňovala funkce výchovného poradce.
Na počátku 80-tých let, v květnu 1981, se konaly oslavy 60. výročí založení školy. V Těšínském divavle se uskutečnily tři slavnostní akademie, ve shromažďovací místnosti školy (aule) byla instalována obsáhlá výstavka prací žáků, abiturientů, jejich ocenění. Přátelská setkání hostů, absolventů a pedagogů uzavřela srdečnou atmosféru oslav. Byl vydán jubilejní sborník a odznak.
Takzvaná nová koncepce, zavedená v roce 1974, se pokoušela sblížit tři proudy středního školství – gymnázia, střední odborné školy a střední odborná učiliště – zavedením učebních oborů s maturitou. Tento neblahý trend ohrozil v sedmdesátých letech samou existenci našeho gymnázia. Počet tříd klesl ve školním roce 1976/1977 dokonce na 8, objevovaly se hlasy o bezpředmětnosti existence českého českotěšínského gymnázia.
Rodičovská veřejnost posílala své děti ze základní školy raději na učební obory s maturitou, perspektiva přijetí maturantů na vysoké školy byla totiž na stejné úrovni. Zavedení nových odborných předmětů (ZVOP) od školního roku 1978/1979 mělo umožnit maturantům lepší uplatnění v praxi, pokud nechtěli studovat na vysokých školách. Během několika let vzrostl zájem o studium na gymnáziu. V září 1978 bylo otevřeno 12 tříd, v dalším školním roce 14 a v září 1981 dokonce 16 tříd.
Toto taktické počínání umožnilo překlenout krizové období, i když za cenu snížení kvality výběru žáků.
Začátkem 80. let přirozený zájem o studium na gymnáziu postupně narůstal a počet tříd se ustálil na 13. Rozšířil se rovněž kolektiv pedagogů na 27–29 vyučujících. Jejich průměrný věk činil ve školním roce 1988/1989 40,3 let, na gymnáziu působilo 11 profesorů a 18 profesorek. Externě působilo 12 vyučujících. V roce 1988 a 1989 pět profesorů úspěšně vykonalo rigorózní zkoušky.
Osmdesátá léta byla obdobím, jež potvrdilo oprávněnost existence našeho gymnázia. Zvýšené studijní úsilí motivovalo žáky rovněž k široké zájmové činnosti. Nejlepší z nich se uplatnili v soutěžích. Pěvecký sbor se v letech 1983 až 1988 několikrát umístil v krajské přehlídce. V roce 1984 získal Tomáš Javorek druhé místo v kraji v chemické olympiádě a Martin Brzuchanski byl úspěšným účastníkem celostátního kola SOČ v Nitře. Student Tomáš Javorek byl v roce 1986 dokonce úspěšným řešitelem celostátního kola chemické olympiády. Martin Heczko se v roce 1988 úspěšně zúčastnil národního kola soutěže ve znalostech francouzského jazyka a byl odměněn zájezdem do Francie. V roce 1988/1989 získala Regina Eichlerová ocenění v literární též recitační soutěži v národním kole.
Učebny byly vybaveny didaktickou technikou a proběhla modernizace odborných učeben a kabinetů. Postupně byla upravena laboratoř biologie, zřízena odborná učebna biologie, modernizován byl kabinet, laboratoř a učebna fyziky, zřízena učebna pro počítače, modernizována učebna chemie. Do tříd byly instalovány zpětné projektory, proveden televizní rozvod v budově školy.
V letech 1982 – 1985 proběhla další etapa generální opravy – byla vyměněna okna v budově, opravena střecha a fasáda školy, upraven parčík před školou, rekonstruována školní kuchyně a jídelna. V roce 1986 byla zahájena přístavba montované tělocvičny typu BIOS na hřišti školy a na návrh Okresního vlastivědného muzea se sídlem v Českém Těšíně byla naše školní budova prohlášena KULTURNÍ PAMÁTKOU funkcionalistického stylu.
Oslavy 65. výročí založení gymnázia proběhly v roce 1986. Byl vydán sborník a příležitostná vlaječka, konala se slavnostní akademie v Těšínském divadle.
Veškeré snažení všech generací pedagogů v dosavadní historii našeho gymnázia bylo vždy zaměřeno tak, aby naši abiturienti byli dobře odborně připraveni pro další studium i pro život.